Boj s korozí část 4 – prahy


Po půlroce čekání v pořádníku jsem se v prosinci konečně dostal na řadu u klempířky. A jak to už bývá u skoro 20ti letého auta, zase se to zvrtlo. Ale popořadě.

Během roku, jak jsem již popisoval v minulých dílech, jsem se postupně zbavoval koroze z pohledových karosářských dílů, auto dostalo nové obě dveře a kufr, plus došlo na opravy některé kosmetiky laku. Prahy byly ale ve stavu, kdy se musely vyvařit ven, což mě posunulo na půlroční čekací dobu na klempíře, kterého mi v Praze dokázali doporučit jen jednoho – Katku z Hostivaře.

Plán byl celkem jednoduchý, koroze na prazích karoserie se vytvářela na obou stranách v místech upevnění kostek pro zvedání auta na heveru. Jedná se o extrémně exponované místo a porušení konstrukce auta v těchto bodech není zas až tak překvapivé. Nejednalo se ani o nějak nepřiměřeně složitou práci, auto jsem odevzdal odstrojené v pátek odpoledne a v neděli večer bylo hotovo. Naplánovaná práce šla hladce, fotky jsou vidět dole, koroze skutečně vznikala z vnější strany, duté prostory karoserie jsou naštěstí naprosto čisté. Katce musím skutečně přiznat, že má neskutečně schopné ruce a vytvořené díly jsou velmi detailně dodělané a po nalakování laik nepozná, že se s autem něco dělalo. Lak dělali kluci v AutoBeky, fotky nemám, nebyl čas ani nálada, kromě laku spodní strany včetně gumového nástřiku lakovali i pohledovou stranu prahu, práce opět na jedničku s hvězdičkou.

Horší bylo ale to, co na Katku vylezlo během práce. O tom, že auto mělo u minulého majitele vysklené boční řidičovo sklo jsem psal už dříve. Nenapadlo mě ale, že sklo nebylo vysklené na chvíli. Evidentně do auta napršelo a nebylo pořádně vysušené, podlaha na straně řidiče rezne z vnitřní strany přesně v místech, kde by stála v takovém případě voda. Oprava bude vyžadovat vyříznutí celé podlahy na levé straně, prima.

Obdobný problém se ale týká i nápravy vzadu. Svary v kufru po opravě vytržené nápravy jsou sice udělané hezky, pod gumovým nástřikem ze spodku auta už je to ale jiná pohádka a svařovaná místa nebyla dostatečně chráněna. Lak šel rovnou na tmel, takže všechny svary ze spodní strany (alespoň ty, ke kterým je s nasazenou nápravou přístup) reznou. Díky gumovému nástřiku si toho nikdo dříve nevšiml a ani nyní se příliš do nástřiku nedloubalo. Neví se díky němu ani o jak vážném problému je řeč a ani není úplně jasný rozsah původní opravy a její provedení (i když se dá tušit, jak a kde je vařeno, mění se při vytržené nápravě velký kus spodku auta za originální díl karoserie dodávaný výrobcem).

Koroze podlahy znamená opětovné sundání zadní nápravy, zhruba dva týdny karosářské práce, desítky tisíc korun náklad a opětovné čekání v pořadníku, tentokrát na termín v červnu. Auto má do té doby podmínku, pokud se nebude chovat slušně a nebude brát jen benzín a olej, tak se opravy nedočká a bude doježděno.

Zbývá dopsat náklady na opravu. Karosařina stála 7.000,-, lak dalších 5.000,-, dutiny obou prahů byly poměrně masivně vystříkány voskem za 800,-, nové plastové držáky prahu, klipsy v interieru, nějaké šrouby a jedna nová kostka pro zdvih na heveru od BMW pak vyšly na 1.342,- celkem tedy 14.142Kč.

Další díl boje s korozí možná přijde v létě. Možná nikdy. Nezbývá než dodat, že tohle je bohužel smutná realita 20ti letých aut u kterých nebyl přechozí majitel/é stoprocentní v pečlivosti a údržbě. I přes to jak problematicky to vypadá na fotkách, nejedná se v porovnání s generálkami karoserií aut o nic hrozného, skrz hostivařskou klempírnu prochází E46ky v mnohem horším stavu koroze, jen to majitelé obvykle nepublikují veřejně.

2 thoughts on “Boj s korozí část 4 – prahy

Leave a comment