Boj s korozí část 5 – skelet karoserie

Delší dobu jsem na tento blok nic nenapsal, to ovšem neznamená, že se s autem nic nestalo, spíše naopak. Jak jsem již zmínil v předchozím díle této minisérie, auto bylo v prosinci 2016 v karosárně na opravě vyrezlých prahů karoserie, která sice proběhla velmi dobře a hezky, ale během které se přišlo na další nedostatky auta. Konkrétně na korozi podlahy a nepříliš podařenou opravu skeletu karoserie v oblasti zadní nápravy. Dohodli jsme se kvůli časové náročnosti na mojí návštěvě během letošních letních prázdnin s tím, že pokud auto začne vykazovat i další závady, tak už se ani nic opravovat nebude a auto již jen doslouží bez oprav.

Půlrok uběhl poměrně rychle, auto podstoupilo jen standardní výměnu oleje a výplach motoru a protože skutečně sekalo dobrotu, v srpnu se objevilo v karosárně znovu, tentokrát na opravu skeletu. Mimojiné to již poněkolikáté znamenalo vytáhnout z auta interiér (začínám v tom mít praxi) a práci na měsíc.

Oprava podlahy sice není banální díky četným prolisům, ale ve svém důsledku je celkem jednoduchá. Z auta se vyřezaly rezaté kusy, vyrobily se z plechu nové a navařily do auta. Vzhledem k tomu, že podlaha rezla zevnitř auta, začla ještě před tím, než jsem auto vlastnil já, kdy do něj musela natéci/napršet voda (pravděpodobně vyraženým sklem na místě řidiče) a s vysušením se následně nikdo nenamáhal. Jednou započatá hloubková koroze oceli pak již nikdy neskončí, dokud se nevyřízne. Práce sama o sobě dopadla velmi hezky, ostatně vše můžete posoudit na fotkách níže.

Větši obavu jsem ale měl ze zadní nápravy, u které se nevědělo, co nás čeká. BMW E46 je známé tím, že modely z prvních let výroby neměly dostatečnou pevnost konstrukce skeletu v okolí zadní nápravy.  To mělo za následek, že poháněná zadní náprava se vysloveně vytrhávala z karoserie i s jejími kusy. Předepsaným způsobem opravy takového defektu je dle výrobce výměna kusu karoserie za prefabrikovaný náhradní díl, který sahá od zadních sedadel až po úložný prostor rezervního kola v kufru a to v celé šíři auta. Tj díl č. 1 na následujícím schématu:

K něčemu takovému došlo i u mého auta, ale vzhledem k tomu, že auto bylo zespodu nastříkáno gumovým nátěrem proti oděrům, tak nebylo poznat jak přesně byla tato oprava provedena, krom toho, že v detailech nepříliš dobře. Kvůli časové náročnosti, jsem si spodní část auta očišťoval v karosárně sám, takže mohu z první ruky napsat co jsem viděl.

Pozitivním faktem bylo to, že oprava skutečně proběhla podle zásad autorizovaného servisu. Na karoserii byl navařen nový náhradní díl, což vzhledem k jeho ceně (22tis Kč) i znamená, že se auto opravovalo téměř určitě v autorizovaném servisu. Bohužel na druhou stranu, nebyl navařen přesně a v místech svaru vznikly v některých místech milimetrové mezery. Navíc celý díl nebyl očištěn, a tak na něm nedržel pořádně lak. Tolik tedy ke kvalitě servisů v Německu, je evidentní, že příšernosti v servisech se páchají i na západě a vše je o konkrétních lidech, značka nebo země není zárukou ničeho. Na druhou stranu, kromě začištění svarů nebyla potřeba žádná výrazná práce a jen se opravilo to, co již někdo předtím odflákl.

Po očištění karoserie byly převařeny svary a uzavřeny všechny škvíry, nastříkány znovu všechny vrstvy laku a nakonec i ochraný gumový nátěr. Během toho byly vyměněny i některé části auta, které nebylo rozumné vracet, takže jsem koupil v BMW kompletně nové trubky vedení brzdové kapaliny a valnou většinu plastových úchytů a samovulkanizačních záslepek na této části karoserie. Nakonec došlo opět k vystříkání dutin voskem.

Opět přidávám fotografie. Celá práce trvala měsíc, včetně všech náhradních dílů a laku stála 47 tisíc a tím i ukončila a završila veškerou práci na karoserii souvisejících s odstraňováním pokročilé nebo i začínající koroze. Momentálně zůstává na autě původní kapota, která má z vnitřní strany vyřezaný zkorodovaný pertl a kupodivu i po roce a půl, kdy je nechráněn a plech je odkrytý na větším kuse z vnitřní strany až na kov, nedochází ke zhoršení stavu. A tak kapota i nadále zůstává na autě jako pokusný králík dokládající, že při potřebné preventivní  péči je problém s korozí výrazně menší téma, než když se o auto majitel nestará a nechává ho shnít.

Závěrem bych rád poděkoval Katce za pevné nervy a ochotu pomoci mi s autem.

Boj s korozí část 4 – prahy

Po půlroce čekání v pořádníku jsem se v prosinci konečně dostal na řadu u klempířky. A jak to už bývá u skoro 20ti letého auta, zase se to zvrtlo. Ale popořadě.

Během roku, jak jsem již popisoval v minulých dílech, jsem se postupně zbavoval koroze z pohledových karosářských dílů, auto dostalo nové obě dveře a kufr, plus došlo na opravy některé kosmetiky laku. Prahy byly ale ve stavu, kdy se musely vyvařit ven, což mě posunulo na půlroční čekací dobu na klempíře, kterého mi v Praze dokázali doporučit jen jednoho – Katku z Hostivaře.

Plán byl celkem jednoduchý, koroze na prazích karoserie se vytvářela na obou stranách v místech upevnění kostek pro zvedání auta na heveru. Jedná se o extrémně exponované místo a porušení konstrukce auta v těchto bodech není zas až tak překvapivé. Nejednalo se ani o nějak nepřiměřeně složitou práci, auto jsem odevzdal odstrojené v pátek odpoledne a v neděli večer bylo hotovo. Naplánovaná práce šla hladce, fotky jsou vidět dole, koroze skutečně vznikala z vnější strany, duté prostory karoserie jsou naštěstí naprosto čisté. Katce musím skutečně přiznat, že má neskutečně schopné ruce a vytvořené díly jsou velmi detailně dodělané a po nalakování laik nepozná, že se s autem něco dělalo. Lak dělali kluci v AutoBeky, fotky nemám, nebyl čas ani nálada, kromě laku spodní strany včetně gumového nástřiku lakovali i pohledovou stranu prahu, práce opět na jedničku s hvězdičkou.

Horší bylo ale to, co na Katku vylezlo během práce. O tom, že auto mělo u minulého majitele vysklené boční řidičovo sklo jsem psal už dříve. Nenapadlo mě ale, že sklo nebylo vysklené na chvíli. Evidentně do auta napršelo a nebylo pořádně vysušené, podlaha na straně řidiče rezne z vnitřní strany přesně v místech, kde by stála v takovém případě voda. Oprava bude vyžadovat vyříznutí celé podlahy na levé straně, prima.

Obdobný problém se ale týká i nápravy vzadu. Svary v kufru po opravě vytržené nápravy jsou sice udělané hezky, pod gumovým nástřikem ze spodku auta už je to ale jiná pohádka a svařovaná místa nebyla dostatečně chráněna. Lak šel rovnou na tmel, takže všechny svary ze spodní strany (alespoň ty, ke kterým je s nasazenou nápravou přístup) reznou. Díky gumovému nástřiku si toho nikdo dříve nevšiml a ani nyní se příliš do nástřiku nedloubalo. Neví se díky němu ani o jak vážném problému je řeč a ani není úplně jasný rozsah původní opravy a její provedení (i když se dá tušit, jak a kde je vařeno, mění se při vytržené nápravě velký kus spodku auta za originální díl karoserie dodávaný výrobcem).

Koroze podlahy znamená opětovné sundání zadní nápravy, zhruba dva týdny karosářské práce, desítky tisíc korun náklad a opětovné čekání v pořadníku, tentokrát na termín v červnu. Auto má do té doby podmínku, pokud se nebude chovat slušně a nebude brát jen benzín a olej, tak se opravy nedočká a bude doježděno.

Zbývá dopsat náklady na opravu. Karosařina stála 7.000,-, lak dalších 5.000,-, dutiny obou prahů byly poměrně masivně vystříkány voskem za 800,-, nové plastové držáky prahu, klipsy v interieru, nějaké šrouby a jedna nová kostka pro zdvih na heveru od BMW pak vyšly na 1.342,- celkem tedy 14.142Kč.

Další díl boje s korozí možná přijde v létě. Možná nikdy. Nezbývá než dodat, že tohle je bohužel smutná realita 20ti letých aut u kterých nebyl přechozí majitel/é stoprocentní v pečlivosti a údržbě. I přes to jak problematicky to vypadá na fotkách, nejedná se v porovnání s generálkami karoserií aut o nic hrozného, skrz hostivařskou klempírnu prochází E46ky v mnohem horším stavu koroze, jen to majitelé obvykle nepublikují veřejně.

Obroušený prah. Za ním je vidět jediné místo podlahy, které po očištění podvozku viditělně prokukuje ven.

Vyříznuto.

Doděláno, navařeno.

Postižený prah.

Vyříznuto.

Doděláno, navařeno.

Vyříznutý prah.

Vyříznutý prah.

Kus podlahy v prostoru nohou u sedadla za řidičem. Jak místo vypádá ze spodní strany po očištění podvozku bylo vidět na některých z minulých fotek.

Na fotce to bohužel není dobře vidět. Pod gumovým nástřikem je na spodní hraně karoserie patrná vzduchová kapsa která napovídá o korozi pod ní. Skrz dané místo zároveň prochází svar.

Boj s korozí část 3 – Kufr / Rust Treatment Pt. 3 – Trunk

Současně s řešením koroze a renovace dveří, kterou jsem popsal v minulé části, jsem se pustil do kufru. Fotky postižených míst jsem zveřejnil v prvním příspěvku této minisérie, tak jen pro připomenutí: kufrové víko mělo otlučené a špatně zatřené rohy, prah pod kufrovým víkem měl několik větších bublin a nakonec jsem našel korozi po kompletním odstrojení interiéru kufru pod baterií.

1) Ošetření koroze

Po sundání nárazníku a zbroušení prahu se poměrně jasně ukázaly střípky z historie auta a pravděpodobně i příčiny koroze. Práh kufru byl již dříve na zkorodovaném místě broušen a opravován, pod lakem totiž byla pár mm silná vrstva tmelu. Opravu podle všeho někdo odflákl a místo jednak dostatečně neobrousil od rzi a za druhé nenanesl žádný protikorozní základový nátěr. V lakovně tedy brousili do mnohem větší hloubky, přes vybroušený základ šel antikorozní epoxidový základový tmel a následně standardní lak. Existuje šance, že ošetřené místo znovu vykvete, pokud k tomu dojde, bude celý práh vyříznut a nahrazen novým. Nicméně vzhledem k tomu, že koroze vznikla porušením laku z vnější strany, tak by při pečlivé práci mělo být místo zakonzervované správně. Oprava prahu byla za 2.000,-

Víko kufru samotné se poškodilo především úplně špatným spasováním víka, pravděpodobně při předchozí opravě zmíněné výše, ale mohlo k tomu dojít už dříve. Zkorodované rohy byly sice zakonzervované dobře, ale vzhledem k ceně dílu na trhu s ojetinami jsem se rozhodl pořídit víko bez poškozeného laku. Dárcem orgánu se stala BMW M3 dovezená z UK, díky tomu mělo víko navíc i odtrhovou hranu zvyšující aerodynamický přítlak zadní části auta. Kufr stál 800,- odtrhová hrana pak 1500,- a lakování samotné 2.000,-.

Posledním poškozeným místem v zadní části vozu zůstalo dno kufru pod baterií. Právě při jeho odstrojení jsem objevil velké množství cihelného prachu, petardy a další bordel v prostoru pro baterii. Cihelný prach se pak válel i na jiných místech: na zadní straně rezervy kufru, kolem uložení zadních tlumičů a na bočních vnitřních stěnách karoserie. Někdo z bývalých majitelů auto evidentně používal jako pickup pro vození bordelu ze stavby. Tohle opravdu ohleduplné zacházení s autem má s největší pravděpodobností za následek i všechny ostatní související problémy, především mechanicky poškozenou karoserii kufru popsanou výše.

Koroze dna pod baterií je ovšem typický příběh jiného druhu. Vzhledem k tomu že nejvíce postižený byl vyjímatelný kovový držák baterie, tak zcela jasně pocházela koroze od baterie směrem dolů až ke dnu, což je naprosto typický jev pro situaci, kdy dojde k úniku kyseliny z baterie. Poučilo se i BMW, dno je samostatný plechový díl s cenou necelé 3.000,- korun a je navařené ke zbytku karoserie. Dno jsem svépomocí obrousil do čistého kov jak nejlépe jsem uměl, natřel chemickým odrezovačem a následně nastříkal základovou barvou s antikorozní složkou. Přes ni pak šel černý matný lak. Plechový držák baterie jsem kupoval nový v BMW, cena 478,-. Opět pokud díl znovu vykvete, bude se kupovat nové dno pod baterií.

2) Postup výměny víka kufru a lepení odtrhové hrany

Vzhledem k tomu, že jsem měnil víko kufru, tak jej bylo nutné odstrojit a sundat z auta. Postup je poměrně jednoduchý, nicméně pro informaci ho uvádím, třeba se bude někomu hodit. Nářadí potřebné pro výměnu jsou: ráčna, torxové bity, křížové bity a husky pro vytahování plastových rozpěrných nýtů.

Nejdříve je nutné z kufrového víka sundat tapecírungové koberce.Ty jsou uchyceny na plastových rozpěrných nýtech. Sada nářadí je k víku připevněna maskovanými dvěma křížovými šrouby na spodních plastových pantech. Po sundání koberce se vám odhalí kabelový svazek a přístup k elektronice a mechanice víka.

Celý svazek povytahujte z konektorů a vysuňte i s gumovým kolenem ven z víka, můžete jej nechat volně viset vedle kufrového pantu. Vnitřní zadní světla s mlhovkou a parkovačkou drží na šroubech, lze je snadno vyndat ven. Po vyndání světel můžete vyndat i zámek. Pro vejmutí je potřeba s ním pootočit, aby se uvolnil. Lišta s osvětlením registrační značky drží také na několika šroubech, přístup k nim je z vnější strany. Zbývá pouze mechanická západka kufru (na torxních šroubech) a gumové kolíky a záslepky.

Víko samotné drží na 4 torxech na pantu. Není potřeba sundavat písty s panty z karoserie, uvolněte pouze šrouby držící víko na pantu. Spodní vyjměte úplně ven, horní stačí jen povolit a víko se následně vysune z pantu směrem vzhůru. Šrouby doporučuji vyměnit.

Zpětná montáž je opačným postupem s několika komentáři. Poloha víka je dle servisního manuálu následující: mezera mezi víkem a bokem karoserie shora i zezadu 4,25 +/- 0,25mm, spodní hrana kufru a prah karoserie 5 +/- 1,5mm, hloubka zasunutí kufru i výška horní hrany musí být v rovině se zbytkem karoserie. Na spasování se používají jednak šrouby na pantech (těmi především vystředíte mezery od karoserie a hloubku zapuštění směrem k přední části auta), dále dva šrouby s gumovou čepičkou které jsou na pantech na části připevněné ke karoserii. Na nich leží víko v zavřeném stavu, pomáhají tedy s horizontálním spasováním víka. Mezera na spodní hraně se dělá pomocí gumových kolíků ve víku, ale zároveň i polohou zámkové západky na hraně kufru. Ta drží na dvou šroubech přístupných po vyndání záslepek a je možné s ní posunovat a vyladit hloubku zavření kufru.

Poslední věcí je případné lepení odtrhové hrany a označení motorizace (kupoval jsem 320Ci a 250,- z vraku na díly). Hodně lidí používá lepidlo na sklo, ale nedoporučuji to dělat, nedostanete ho totiž už nikdy dolů. V továrně lepily obojí oboustrannou gelovou páskou, která se dá pořídit ve specializovaných obchodech (363,- za 8m x 25mm x 1mm), nebo v BMW kde stojí půl království. Pásku nejdřív nalepte na odtrhovku / emblém a až pak na auto. Všechny povrchy musí být dokonale čisté, ideálně odmaštené isopropylalkoholem a doporučuji před lepením nastříkat a rozetřít na všechny povrchy aktivační činidlo (107,-).

Odtrhovka samotná musí být souběžně se zadní hranou víka a vycentrovaná přesně na střed. Doporučuji lepit ve dvou, odtrhovku nejprve na několika místech ze shora připevnit maskovací páskou a až v zajištěné poloze postupně stahovat folii z pásky a postupně lepit k autu. Poloha emblému ///M nebo označení motorizace je v pravém rohu nad světlem. Musí být vodorovně se zemí (použijte vodováhu) a nápis má končit 55mm nad a 1,6mm vlevo od rohu plech/parkovačka/hrana. Doporučuji si spodní linii nápisu vyznačit maskovací páskou a lepit podle ní po jednotlivých písmenech.

3) Tlumení vibrací a vylepšení kufru

Vzhledem k tomu, že jsem měl už celý kufr odkrytý, rozhodl jsem se jej ošetřit pořádně. Odřené nosníky a prostor pro rezervu jsem vybrousil na základ a nalakoval novou základovou barvou (barva použitá i na dno pod baterií, cena 200,-).

Deska s hexovým prolisem, která se nachází pod kobercem na dně mezi tlumiči byla polámaná a ztvrdlá. Má sloužit k tlumení hluku, vibrací a rezonancní karoserie. Vyhodil jsem ji a objednal ze specializovaného obchodu novou (Dead Zone Black z Foam 24, vše dohromady s páskou 1.579,-). Má shodné hexové profilování a horní strana je pokrytá hliníkovou folií, spodní je samolepící. Na odmaštěný plech jsem anlepil dvojitou vrstvu a oblepil ji bitumenovou páskou.Další pásy tohoto tlumení pak přišli na přilehlou stěnu prostoru pro rezervní kolo a na věže uchycení zadních tlumičů, kde má být správně tlumič hluku ze ztuhlé voskové hmoty a na většině aut chybí nebo je polámaný.

Posledním krokem pak bylo přebarvení koberců tapecírungu (kromě koberce na sklopných zadních sedadlech, na které jsem nechtěl sahat) na černo. Použil jsem akrylovou barvu na plastikové model ve spreji (2x 220,-) a nanesl pokud možno rovnoměrné vrstvy na důkladně vykartáčovaný a vypraný tapecírung. Po nanesení barvy jsem pak koberec vykartáčoval saponátem ještě jednou. Koberec zhrubl, barva nicméně po vyprání dále nepouští, je ale možné ji odřít. Na koberec na dno se tedy absolutně nehodí a koupil jsem černý velurový koberec (1.250,-), který přišel na ten původní. Posledním prvkem je síť pro uchycení nákladu (350,-).

4) Závěr

Celá renovace kufrového prostoru vyšla na 9.317,-. Koroze je pryč, víko spasované, přibyla odtrhovka, označení motorizace, kufr je černý i zevnitř a je vybaven konečně sítí. Tlumení pomohlo snížit rezonance z diferenciálu ale neutlumilo je úplně. Minimálně prohlídku stavu karoserie pod tapecem na dně kufru ovšem doporučuji každému. Následuje drobná fotogalerie, rozmístění tlumící folie jsem bohužel zapomněl vyfotit…

Ošetřené dno a nový držák baterie.

Nosníky a dno pro rezervu bylo poškrábané, nový lak sice nesedí barevně ale ochrání povrch.

Na odhlučnění jsem použil tuto izolaci hluku a vibrací.

Nový vnitřek kufru.

Nalepené logo a odtrhovka.

Boj s korozí část 2 – dveře / Rust Treatment Pt. 2 – Doors

V minulé části jsem vypsal všechna místa s korozí, které je potřeba na autě vyřešit, z části je již hotovo, takže můžu vše sepsat. Tento díl se bude týkat dveří.

Jak jsem již psal, dveře začly reznout na spodní hraně, koroze prostupovala z dutin ven, oprava neměla žádný smysl, rozhodl jsem se řešit problém koupí nových dveří. Ty bylo potřeba nalakovat a vyměnit za ty na autě. Ačkoliv to vše zní jednoduše, dveře se musí kompletně rozebrat a zase složit.

Než se pustím do technické části, chci poděkovat tomu neandrtálci, který někdy v minulosti měnil boční sklo u řidiče metodou “Franta Stodola nemá na šroub”. Bylo mi divný, že je sklo špatně seřízené, ale to co jsem objevil při rozebírání dveří, jsem nečekal. Zadní uložení skla bylo zničené, z klínového seřizovacího mechanismu nezůstalo na stahovačce nic kromě předního a zadního krycího plechu. Původní oboustranný šroub byl nahrazený šroubem obří velikosti (zábava byla ji povolit, hlavně díky tomu, že takhle velký imbus jsem ani na golu neměl), závit matice skla byl malý, takže ho “opravář” převrtal. Zpětně lituju, že jsem si to nevyfotil, ale neměl jsem na to žaludek. Za toto zatím uděluji cenu Prasárna roku.

1) Nákup dveří a lakování

Koupě dveří je trochu problém, hledáte totiž 15 let starý kus nezrezlého plechu. Jako nejjednodušší je objednat nové dveře u BMW, vzhledem k ceně 18tis za kus jsem ji rovnou přeskočil. Různá vrakoviště, kterých je v Praze mraky jsou bohužel taky k ničemu, zrovna k plechům se tam chovají jako prasata, dveře jesou omlácené a pohozené venku kde reznou. Jako nejlepší varianta se nakonec ukázal překupník s auty na díly. Tito lidé dotáhnou nepojízdné uto (obvykle z UK, kde je cena mnohem nižší díky pravostrannému řízení), doma ho rozeberou na díly a ty pak prodávají zvlášť. Zacházení s díly je na mnohem vyšší úrovni, plechy se neválí venku na hnoji a zpravidla jim nic není. Pár dveří ze stříbrného angličáka (díly jsou ale stejné jak u kontinentální verze) i s dopravou do Prahy byl za 3500,-.

Dveře jsem doma očistil od všech zbylých montážních dílů a putovaly do lakovny. Starý lak šel dolů pískováním a následně se lakovalo na 303 Cosmosschwarz, oboustranně. Nelakovaly se pouze dveře, ale zároveň i víko kufru, lišty, obě spodní části zadních boků auta a zadní lem, takže cenu samostatně neumím určit, odhaduji ji ale na 6-7 tisíc za pár. Aby dveře zas nezačly reznout zevnitř, tak je velmi inteligentní dutiny ve dveřích (minimálně dno) vystříkat penetračním voskem, což jsem také rovnou udělal.

A následuje ta nejtěžší a nejzajímavěhší část – přeskládání dveří. Pro postup jsem použil Bentley service manual, který obsahuje poměrně detailní postup všech servisních úkonů na autě, v mém případě především postup vycentrování dveří na karoserii, seřízení dojezdu a polohy bezrámových skel, demontáž a montáž zámků a kliky, seřízení předpětí zámku.

Ještě než se vůbec pustíte do rozdělání, je nutné mít všechno nářadí: je potřeba střední ráčna + nástavec na malou ráčnu, prodlužovací nástavec, bity na torx šrouby velikost T15, T20 a T30, sadu imbusových klíčů, stranové klíče na šestihranné matky (vel. 8 a 10mm), ořechy na šestihranné matky 10 a 13mm, ořechy na inverzní torx E7 a E10 (je místo něj možné použít šestihranný ořech 8mm), plastový a kovový husky na uvolňování tapecirungu, konektorů a rozpěrných plastových nýtů, chirurgický skalpel, butylkaučuková tmelová šňůra (cca 10m), WD40, silikonový sprej na těsnící gumy a následně montážní díly od BMW, které je vhodné vyměnit (viz níže).

2) Sundání dveří

Postup rozebrání dveří je poměrně snadný a jde rychle. Začínáte odpojením záporného pólu baterie, dveře mají airbag, který nechcete aby Vám vystřelil do obličeje.

Dveřní tapecirung drží na 5ti šroubech vel. T20 a dále na plastových úchytech. Tři šrouby jsou přístupné ze spodní strany madla a loketní podpěry. Další dva jsou skryté, jeden za záslepkou za dveřní klikou (vyndejte bez poškrábání skalpelem) a druhá za záslepkou s nápisem airbag (vypáčit pomocí husky). Po vytažení šroubů je potřeba zapáčit s tapecírungem směrem k sobě kolmo od dveří. Začněte na spodní straně, uslyšíte vycvákávání plastových úchytů. Ty jsou po spodnía obou bočních stranách, nahoře je tapecirung pouze nasazen na kovových klipsech. Ze zadní strany tapecírungu je potřeba odpojit konektor reproduktoru, plastový úchyt bowdenu kliky (bílý úchyt se páčí za zadní část, kde pokračuje lanko a směrem od tapece ven) a u řidičových dveří je dále potřeba vysunout ovladač polohy zrcátek (prstem z vnitřní strany vytlačit ven a odpojit z něj dva kabely). Dveřní tapec máte dole.

Momentálně byste měli vidět šedou pěnovou bariéru tlumící hluk a těsnící vlhkost a přes ni airbag uchycený na třech 10mm šestihraných šroubech. Po jejich uvolnění je potřeba ještě vytáhnout konektor airbagu ze zadní strany (nemá pojistku, jen vypáčit huskym). Po odpojení airbagu můžete zapojit zpět baterii, ale jakmile to uděláte a otočíte klíčkem, vyskočí Vám chyba airbagu a kontrolka na palubní desce. Pro její zhasnutí nestačí airbag zpět zapojit, budete muset napojit počitáč s diagnostikou. Pokud ji nedisponujete musíte mít v situacích, kdy potřebujete otočit klíčkem (typicky při posunech stahovačky skla), připojený airbag, což je dost otrava.

Jakmile je sundaný airbag, potřebujete dostat dolu tlumící bariéru. Ta je lepená butylkaučukovou šňůrou (medvědí hovno) po celém svém obvodu. Ve vzácných případech, kdy bariéra ještě není po 15ti letech na cáry, ji sundavejte opatrně. Pokud už je roztrhaná, tak ji chcete vyměnit za novou, jinak Vám za deště poteče dveřma na tapec a v klasickém případě i na  koberec v autě.

Zpětné zrcátko je uchycené na dvou 10mm šestihranných šroubech z vnitřní strany, jsou skryty za plastovým trojúhelníkem, který se vytahuje postupem za vršek k sobě a pak nahoru a k sobě. Po uvolnění obou šroubů můžete zrcátko sundat (držte si ho!), gumovou průchodku kabeláže  promáčkněte směrem ven z auta a vyndejte ji spolu s kabelem.

Teď na Vás čeká sklo. Než se do něj pustíte, na horní hraně dveří jsou dvě stěrové lišty (z každé strany skla jedna). Potřebujete nejdříve vytáhnout tu vnitřní. Stáhněte okno až dolů. Gumový kryt na zámkové hraně dveří má jeden plastový nýtek (husky). Celá guma je zachycená pod vnější lištou, nadzvedněte si její konec směrem nahoru. Gumový konec vnitřní lišty by pak měl být volný, zbytek lišty taháte s citem směrem nahoru od zámkové hrany směrem k zrcátku. Na vnější straně je uprostřed dveří nárazníková lakovaná plastová lišta. Je nasazena na plastových rozpěrách s gumovým čepečkem, stačí táhnout opatrně k sobě. Sklo samotné drží pouze na dvou šroubech (E7), které jsou v paticích uložení skla, vpředu i vzadu. Přístup k nim je z vnitřní strany dveří, jsou na spodní hraně skla, uvidíte je snadno. Zadní šroub je ale přístupný golou pouze ze servisního otvoru v horní části dveří, musíte nastavit okno přesně (poloha je cca 80mm pod maximálním vytažením skla). Šrouby se povolují proti směru hodinových ručiček. Přední patice stačí jen uvolnit, ze zadní musíte vytáhnout ven celý šroub. Začnetě zadním, jakmile bude venku, chytněte sklo uvolněte předek a vytáhněte sklo ze dveří (opatrně). Vnější lišta se tahá opět ze zadní strany dveří směrem nahoru, pokud nemáte chrom/shadowline, tak ji pravděpodobně zkroutíte a budete potřebovat novou.

Následuje stahovačka okna. Její součástí je motor uchycený na třech T30 šroubech. Po jejich sundání otočte motorem do strany, aby se uvolnil z plechových pacek pro šrouby a pak vytahujete motor směrem k sobě. Jde ztuha, sedí na ozubeném převodu. Odpojte ho od kabeláže. Stahovačka samotná se skládá ze dvou pelchových kolejnic s pojezdy a bowdenovým vedením mezi nimi. U něj začněte, jedno je uchyceno v prostřed dveří plastovou pasckou, vytáhněte ji ven. Zadní kolejnice jde ven první, je ucycena na dvou 10mm matkách z duralu, kolejnice se tahá stylem ježek v kleci spodním servisním otvorem ve dveřích, nebojte se různě ohýbat vedení bowdenu mezi kolejnicemi. Předek je uchycen na třech matkách (jedna navíc je u motoru stahovačky), vytahuje se stejným způsobem.

Na stahovačce je na každé kolejnici sedlo uložení skla. Přední má mít v sobě gumovou výstelku a šroub s oboustrannou hlavou E7. Ze zadního sedla jste šroub a pravděpodobně i černou plastovou vložku vytáhli ven, nicméně i tak se skládá z více kusů, které drží složené jen díky gumičce na spodní straně sedla. Pokud je zpráchnivělá a přetrhne se, pak se Vám sedlo uložení rozsype do dveří. Na mém autě bylo v jedněch dveřích zničené viz výše. Sedlo se skládá z: plech pevně připevněný ke kolejnici, slitinový klín a elipsové slitinové oko, zadní krycí plech s úchyty pro sklo, gumový O kroužek aby vše drželo složené, černá plastová šestihranná objímka šroubu a nakonec oboustranný E7 šroub.

Zůstává mechanismus zámku a kliky. U řidiče je zámek pro klíč. Z boční strany dveří nahoře uvidíte šikmo uložený šroub s imbusouvou hlavou. Vytáhněte jej ven. Zasuňtě klíč do zámku (u spolujezdce není v hranolu zámek, ale postup vytažení je stejný) a jemně vytáhněte hranol se zámkem ven. Pomáhejte si přitom otáčením klíčku, abyste uvolnili spojku zámku z motoru dveřní kliky (spojení je dobře vidět horní stranou dveří mezerou, kde by bylo správně okno). Hranol by měl jít celý ven. Následuje zaápadka dveří spolu s motorem zámku. Je upevněna na třech T30 šroubech na zadní hraně dveří. Vyšroubovat – chytit celý díl zevnitř dveří jinak spadne dolů a spodkem dveří ho vyndat ven, opět odpojte konektor. Teď vemte za vnější kliku co nejvíc k sobě a pak jí vysunete směrem k zámkové hraně dveří. Sundejte obě gumové těsnění, které uvidíte. Odhalí se T15 šroub držící zbytek mechanismu kliky z vnitřní strany. Po vyndání šrouby taháte zbytek posunutím k pantové hraně dveří a pak směrem do vnitřního prostoru. Další část hotová.

Veškerá kabeláž by měla být uvolněná a konektory vytažené. Kabely jsou po dveřích různě uchyceny svorkami v otvorech, aby se nezamotaly tam, kam nemají. Svorky se tahají ven pootočením a vikláním ze strany na stranu. Kabeláž je do dveří vedena průchodkou mezi dveřními panty. Na karoserii je uchycen kryt 8mm šestihraným šroubem, který vyndáte stranovým klíčem. Po uvolnění krytu odhalíte konektor, vytáhněte si jej více k sobě. Horní strana má pojistku – tu vytrhněte dlouze nahoru, konektor sám roztáhne obě poloviny, následně je stačí jen lehce rozpojit. Vycukněte gumovou průchodku ze dveří a vytáhnete ven celou volnou kabeláž. Na trojúhelníku uchycení zrcátka zůstalo gumové těsnění, které zasahuje dolů do dvěří a má v sobě drážko pro sklo. Uvolněte jej z kolejnice a vytáhněte jej směrem nahoru.

Dveřní panty jsou zajištěny 10mm šestihrannými šrouby. Horni pant zespodu, spodní shora. Vyšroubujte je ven, budete potřebovat prodlužovací nástavec pro ráčnu. Rameno dveřní brzdy mezi panty je uchyceno do karoserie šroubem s inverzní torxní hlavou (asi vel E10). Pokud nemáte ořech, je možné jej uvolnit 8mm ořechem, ale pravděpodobně zničíte šroub. Po vytažení šroubu z ramene se vám začnou samovolně zavírat dveře – držte je rozevřené! a rameno obalte do hadru jinak vám vyryje do karoserie škrábance. Vysaďte dveře z pantů vytažením směrem nahoru a položte je na zem. Dveřní brzda drží na dvou T30 šroubech, panty samotné na 13mm matkách, pod kterými jsou vymezovací podložky, budou se vám hodit.

Na dvěřích zůstaly nahoře kovové klipsy (6ks), dvě závitové záslepky z hliníku. Na zámkové hraně je 8mm gumová záslepka, na spodní straně dveří jsou dvě tuším 12mm gumové záslepky a gumová nacvakávací lišta. Z 99% ji budete mít zpuchřelou a polámou se jí úchyty. Máte oholené dveře venku z auta, gratuluji. Všechny díly nyní očistěte a promažte, ošetřete gumová těsnění silikonovým sprejem atd.

3) Nasazení dveří

Postup je v podstatě opačný sundání ale má svoje specifika. V prvé řadě, žádné dvě auta nejsou stejné, dveře samotné budete muset vymezit vůči karoserii. Oficiálně povolené mezery na pantové straně mezi blatníkem a dveřmi je 4,25mm +/- 0,25mm a na zámkové straně mezi karoserii a dveřmi 4,0mm +/- 0,25mm. Povolený horizontální rozdíl vůči zbytku karoserie je do 1,0mm. Zapuštění dveří se vymezuje pomocí podložek pod panty dveří. Vymezování je metodou pokus omyl, dveře musíte vždy vysadit, nepokoušejte se seřizovat panty na nasazených dveřích. Utahovací moment matek pantů je 20Nm.

Na vysazené seřízené dveře dejte dveřní brzdu a kabeláž a nasaďte je zpět na auto. Zajistěte panty a dveřní brzdu šrouby, zapojte kabeláž do konektoru a upevněte kryt zpět. Nasaďte gumové těsnění – shora se jen nasouvá do kolejnice. Následuje zámek dveří. Nezavírejte dveře!

Zámek dveří se po nasazení na dveře ale před jejich zavřením, musí nanečisto seřídit. Nasaďte motor se západkou, kliku a zámek, zapojte konektor. Při stále otevřených dveřích zamkněte a odemkněte auto. Zámek by se měl zamknout / odemknout. Dále šroubovákem zajedťě do západky dveří a směrem k vnější straně pootočte západkou (simulujete zavřeníí dveří). Západka skočí do zavřené polohy. Vemte za vnější kliku a vytáhnete ji na maximum jako když otevíráte auto. Západka se musí uvolnit a vrátit do otevřené polohy. Pokud se tak nestane, z boční strany vedle šroubů uchycení západky je servisní otvor a uvnitř je malý imbusový šroub. Opět simulujte zavření dvěří. Imbusem povolte a zpět utáhněte šroub a zkuste znovu kliku. Klika musí mít dráhu chodu alespoň 2mm. Pokud se uvolní západka, zámek je seřízený správně a můžete v klidu zavřít dveře auta. Pokud ne tak je motor zámku na výměnu. Jsou dvě možnosti. Při zatažení kliky a jejím držení je západka uvolněná, ale nevrací se sama, dokážete ji ale vrátit opačným pohybem šroubováku. V tomto případě dveře otevřete, ale musíte za ně zatáhnout, zajištění západky namontované na karoserii uvolní západku a dveře se otevřou. Takhle to ale není správně, je otázka času, kdy se motor západky vyběhá úplně. Pokud západka nejde uvolnit ani manuálně při zatažené klice, pak je předpětí kliky tak malé, že se Vám nepodaří otevřít dveře. V žádném případě si je nezavírejte, vymontujte motorek se západkou ven a musíte jej vyměnit za nový.

Po seřízení předpětí zámku vraťte do auta stahovačku, nejdřív přední část, pak zadní. Zadní část utáhněte napevno (8Nm), přední na volno. Vraťtě motorek a zapojte jej. Pokud jste si hnuli s pozicí stahovačky, vyjeďtě si s ní do polohy kde je přístup ke šroubům pro upevnění skla. Nasaďte vnější horní lištu. Nasaďte sklo – nejdrříve předek a utáhnout, pak si budete muset hrát se zadní částí. Utáhněte přední část stahovačky na dveřích. Uvolněte si lehce sklo aby se s ním dalo posunovat do stran. Předepsaná mezera mezi koncem vnější lišty a hranou skla je do 1,0mm (lišta musí přesuhovat sklo) – máte vymezené sklo horizontálně. Utáhněte napevno šrouby skla (momentem 8Nm).

Následuje vnitřní horní lišta a nalepení bariéry. Doporučuji použít novou butylkaučukovou šňůru, oblepeny musí být všechny vnější okraje bariéry a ideálně i vnitří šikmá přepážka uprostřed. Nezapomeňte si vyvést všechny potřebné kabely připravenými výřezy ven (od ovládání zrcátek u řidiče, reproduktor, bowden kliky, airbag). Odpojte baterku. Zapojte a připevněte airbag (8,5Nm). Vraťte tapecírung, doporučuji klipsy vyměnit, nové mnohem lépe drží. Použijte verzi s nalepeným tlumícím kroužkem.

Zbývá seřídit sklo. Sklon skla (vně/dovnitř auta) se seřizuje pomocí zadního šroubu uložení skla na stahovačce, ale tentokrát z vnější strany. Sjeďte oknem do 155mm od spodní polohy. Z vnější strany dveří uvidíte servisním otvorem v zámkové lovoině dveří druhou stranu šroubu (opět E7) obklopený navíc šestistrannou 13mm matkou. Povolte šroub, otočte matkou. Matka pohybuje klinem v uložení, při jejím otáčení klín mění polohu a tím pádem i sklon skla. Předepsaný sklon je určen jako: vytáhněte okno u otevřených dveří. Zavřete dveře na první západku zámku (polozavřené dveře). Zadní horní roh skla se musí opírat o gumové těsnění. Máte seřízený sklon okna. Nasaďte vnější plastovou lištu, opět doporučuji použít nové plastové klipsy s novými gumovými čepci. Vertikální seřízení se nastavuje T20 šrouby. Stáhněte okno až dolů. Ze spodní strany dveří jsou dva servisní otvory, otáčením posunujete pozici skla na kolejnici nahoru/dolů. Při zavřeném okně, musí sklo zajet do těsnění dveří na A sloupku a horní hraně o 3-4mm. Zasunutí zjistíte například polepením horní hrany skla páskou a vyznačením a následném změření. Spodní hrana skla by neměla vyčuhovat při maximálním spuštění o více než 2mm, na tuto hodnotu se mi ale nepodařilo dostat. Zaslepte servisní otvory, nasaďte gumovou lištu na spodní hranu. Máte hotovo.

Obě dveře jsou v podstatě stejné. Na jedny dveře počítejte se cca 8mi hodinami, pokud máte s auty zkušenost, jedny dveře se budou dát stihnout do tří hodin, pokud nenarazíte na komplikace typu stržené šrouby atd.

V mém případě se celá práce poměrně táhla, dělal jsem to poprvé a také vzhledem ke stáří auta jsem vše poměrně důsledně čistil a měnil valnou většinu montážních dílů (skoro všechny šrouby nové, nové záslepky, spodní gumové lišty, parozábrany s novou butylkaučukovou šňůrou, promazání mechanických částí, výměna většiny plastováých úchytů, kontrola drátů a konektorů atd.). U spolujezdce jsem si navíc zabouchl dveře s neseřízeným zámkem. Dveře se podařilo uvolnit zataháním za bowden od vnitřní kliky a vytrhnutím západky. Zadní uložení skla u spolujezdcovy stahovačky se navíc rozsypalo do dveří a musel jsem ho znovu složit (trvalo zjistit jak). U řidiče pak prozměnu vyplula na povrch amatérská výměna skla viz výše.

4) Závěr

Po kompletní výměně se vyřešil nejen prolém s korozí na dveřích, ale snížila se i hlučnost oken ve vysoké rychlosti a dveře jsou kompletně přetěsněny. Potenciální problém do budoucna jsou obě západky dveří, které již evidetněn nejsou v nejlepší kondici (jedna jde moc ztuha, druhá se samovolně nevrací).

Zbývá jen zúčtovat cenu za celou srandu. Celkové náklady byly jen na dveřích 18.148,-Jednotlivé náklady jsou následující:

• obě dveře z UK auta 3.500,-
• oboustranné lakování 7.000,-
• Vosk ve spreji na ochranu dutin 299,-
• nová stahovačka sklas motorkem z UK auta 2.000,-
• butylkaučuková šňůra 299,-
• díly z BMW 5.050,- (obě parozábrany, gumové lišty na spodku dveří a skoro kompletní sada montážních dílů = šrouby a plastové úchyty)

 

Boj s korozí část 1 /// Rust treatment pt. 1

Po dvou zimách se poměrně dost rozlezl problém, který trápí skoro každé hodně staré auto – koroze. Protože už je u toho mého za 5 minut 12, tak nezbývalo než se toto jaro pusit do boje s větrnými mlýny. A protože celá věc není úplně jednoduchá, rozdělil jsem vše na několik částí. Tato první bude vůbec o podstatě koroze, kde všude se na autě našla a plán na její opravu.

1. Jak koroze vzniká a o co jde

Kroze je v podstatě oxidace materiálu, kde na jeho povrchu dochází k vytváření oxidů sloučeniny a tím pádem i úbytku původního materiálu a narušení jeho pevnosti a celistvosti. Vzhledem k tomu, že valná většina aut je z ocelového plechu, tak dochází k oxidaci železa na oxid uhličitý. Samo železo paradoxně přiliš nerezne, bohužel k dosažení pevnosti a pružnosti je přetvářeno v ocel a ta doslova díky oxidaci mizí před očima.

Automobilky pochopitelně nejsou hloupé a tak ocel povrchově upravují, nejčastěji pozinkováním a případně antikorozními podkladovými nátěry. Ani ty ovšem nevydrží věčnost. Jejich ochrannu může být narušena jak mechanicky tak chemicky.

Koroze se pak dělí jednak na povrchovou, kdy je postižen jen narušený povrch kde koroze nestihla zasáhnout do hloubky a hloubkovou, kde je narušen nejen povrch postiženého místa ale i hloubková struktura plechu a při dostatečně dlouhém působení prorezaví plech skrz a vytvoří se v něm díra.

Největší úskalí koroze aut spočívá ve faktu, že často probíhá skrytě, aniž by o ni majitel auta věděl. Karoserie se skládá z několika vrstev plechů. Stačí si někdy detailně prohlédnout odstrojenou kapotu nebo dveře. Vnější plech je obvykle svary připevněn k vnitřní konstrukci, na nosných částech auta bude vrstev plechu ještě více. Tím pádem v autě vznikají dutiny a kde jsou dutiny, tam se při špatně vymyšlenému nebo ucpanému odvodu vody a vlhkosti a přívodu vzduchu bude držet špína, vlhkost, mokro a v zimě i solanka. Právě taková místa jsou pro korozi ideální a pokud auto začne reznout v dutině dveří nebo nosných prahů, majitel se nedoví nic, protože do těchto míst není vidět bez kompletního odstrojení auta.

Z toho také vyplývá, že pokud už si někdo všimne rzi na autě v podobě puchýřků bobtnajících pod vnějším lakem vozu, pak jsou dvě možnosti – buďto má štěstí a jedná se o povrchovou korozi, kdy byl lak anrušen např. kamínkem a započala teprve povrchová koroze z vnějšku, nebo, což je ten větší problém, mu nějaké to léto hnije dutina v daném místě a koroze už prošla hloubkově skrz na vnější stranu plechu.

2. Kde všude mi ten vrak rezne

V době nákupu auta jsem věděl o jednom jediném místě, kde se objevil půchýřek rzi. Byl jím práh pod víkem kufru. Druhou zimu se začly puchýřky objevovat na spodním lemu dveří. Což byla indikace, že mám s korozí něco začít dělat. Auto jinak zevrubně vypadalo čistě, na spodku auta je stále gumový ochranný nástřik. Vzhledem k tomu, že se situace zkomplikovala a na opravu nebyl čas, přišla další zima a po ní současné jaro a finální sčítání účtu, protože dál to již možné odkládat nebylo.

a) Kapota – z vnější strany je v pořádku, z vnitřní je ale nad jedním předním světlem vyrezlý krajoý záhyb. Kapota v daném místě již byla podle všeho opravovaná, ale špatně, a místo vyrezlo znovu. Další oprava nemá smysl, smysluplnější bude sehnat kapotu novou a nalakovat ji.

b) Dveře – jak levé tak pravé, obě dvě vyrezly z dutiny na spodní hraně. Jakmile něco rezne z dutiny, tak je hotovo. Oprava opět nemá smysl, je potřeba sehnat nové.

c) Víko kufru a práh pod ním – špatně seřízený doraz kufru způsobil vymlácení rohů na víku. Jak víko tak roh prahu je v místech kde se střetávali mechanicky poškozené, což způsobilo povrchovou korozi. Ta byla zatřena a zakonezrvována provizorně a zastavila se. Nicméně povrchová koroze vlivem mechanického poškození laku začla taky na dalších místech prahu pod kufrem, naštěstí nic není hloubkové a stěna karoserie za zadním nárazníkem je v pořádku. Koroze bude vybroušená a nalakována.

d) Rámové prahy karoserie pod dveřmi – jsou standardně kryty plastovými prahy. Jedná se o dutá místa složená z několiak vrstev plechu. Špatně vyřešený odtok, pravděpodobně i ucpaný bordelem dokázal vytvořit nepěknou podívanou, o které nikdo nevěděl do té doby, dokud se prahy nesundaly dolů. Vyreznutí je hloubkové, jedná se o část hlavní karoserie, takže nejde měnit díly, bude se muset vyvařovat a záplatovat postižená místa.

e) Dno kufru pod baterií. Lak byl pošozen pravděpodobně chemicky – uniklou kyselinou z baterie. Držák baterie je na výměnu, dno karoserie pod baterií má pouze povrchové poškození a není duté. Bude vybroušeno a nalakováno.

Koroze prahu pod víkem kufru

Otlučená hrana víka kufru

Koroze spodní hrany dveří

Koroze prahů pod dveřmi

Koroze prahů pod dveřmi

Koroze prahů pod dveřmi

Cihelný prach, bordel a ve spodním rohu je patrná koroze.

3. Co dál?

Poslední otázkou je jak to celé řešit, možností je hned několik.

Dokud rez nezasahuje do nosných částí auta, je možné s ním jezdit a kašlat na to. Ve valné většině případů se jedná o estetickou věc, a navíc jak bylo řečeno, pokud ji běžný uživatel najde na vnější straně auta, už je to obvykle průser. Pokud hodláte auto použivat ještě pár let a pak sešrotovat, nemá smysl korozi řešit nijak.

Pokud byste rádi, aby auto přežilo delší dobu, což je i můj případ, pak je potřeba si uvědomit, že aby přestalo zasažené místo reznout, musí se současná rez odstranit a zasažené místo zakonzervovat. U povrchové koroze se jedná o broušení a nový lak. Pokud ale koroze pochází z dutin, k broušení se nedostanete. Lakování vnější části je ztráta času a peněz, za pár mesíů plech zkrz lak zase vyrezne, protože se k němu dostává vzdušná vlhkost z druhé strany plechu. Pokud se jedná o díl (dveře, kapota apod.), je nejlepší ho vyhodit a pořídit nový.V horším případě, kdy je zasažen hlavní díl karoserie, je potřeba důkladně vyvařit zasažené místo, zazáplatovat novým plechem a zakitovat povrch a následně nový lak.

A jaký postup je konkrétně u mě? Obe dveře, i víku kufru už jsou připraveny nové, kapota je zatím odložená a bude vyměněna pravděpodobně o letních prázdninách. Prah kufru bude opískován a nalakován. Prahy dveří se budou muset svěřit klempířce, která poškozená místa vybrousí, hloubkovou korozi vyvaří a zazáplatuje novou ocelí. Dno baterie si opravím sám, vzhledem k poloze na ni neni vidět a estetická kvalita lakunehraje roli. Auto je momentálně zhruba v polovině celé práce, o které se rozepíši zase někdy přístě.

Auto je zase doma

Auto se mi konečně vrátilo zpět po návštěvě u Dana z Lesteniaut.

Problémů bylo hned několik. Jednak po mé kolizi s květináčem na parkovišti byl lakován kompletní přední nárazník a pravý blatník (abych se vyhl rozstřiku, nechal jsem to lakovat celé) a byl i opravován prah na pravém boku. Lakované díly bylo potřeba vyleštit a zbavit hologramů a nanést zpět Opticoat. Dál jsem nechal Dana opravit upatlaný kufr, který měl na sobě zatřené šmouhy od ztvrdlé šedé kapaliny. Postižená místa bylo potřeba přeleštit, takže i tam bylo nutné nanést znovu keramický povlak. Kde k poškození laku došlo netuším, podezření mám na lakovnu, ale při předání jsem si fleků na autě nevšiml. A za třetí jsem Dana nechal znovu sáhnout na bok auta kde se vyjímá zabarvená rýha od vandala s klíčem. Ten kdu nechal rýhu zatřít autu více uškodil než pomohl. Zatření neodpovídalo odstínem a navíc bylo tak tlusté, že naopak rýhu zviditelňovalo.

Po dohodě s Danem jsem nakonec nechal přeleštit celé auto a obnovit keramický povlak všude. Lak dostal ve spojení již s předcozí prací na laku z ledna maximální možnou péči co šla autu věnovat a výsledek je poznat. Původně uvažované lakování boku auta jsem po výsledku zavrhl, rýha zaniká a je vidět jen z určitého úhlu. I tak ale vypadá důstojně jako jizva starého válečníka a ne jako zamazaná kresba od dítěte.

A v poslední řadě došlo i na zrcátka, kde původně černé plasty přešly doostínu matné šedé a nově se opět krásně pyšní sytě černou barvou.

Fotky Danovi práce jsou v Albu, výsledek opět předčil moje očekávání. Během léta ho můj veterán čeká pravděpodobně ještě jednou, tentokrát kvůli interiéru, který pokud vše dobře půjde, bych během letní sezóny rád oživil novou výbavou.